Vedoucí Jitka Režňáková trávila 28 dní na lázeňském pobytu v Karlově Studánce. K rekonvalescenci po operaci jí nestačil pitný režim zdejších pramenů a klimatoterapie (dýchání horského vzduchu a vydatné procházky po zdejších kopcích, kolem Bílé Opavy, či zdolávání vrcholu Praděd).
Po několika dnech měla potřebu vysvětlit přátelům pojem debrujár. V místní Hrušce nakoupila ocet, jedlou sodu, papírové kapesníčky, provázek, balónky a hrocené špejle. Největší zádrhel byl v tom, že v celé Karlově Studánce nemohla (za vydatné pomoci přátel) sehnat špunt korkový ani gumový. Nakonec u paní rekreoložky, se kterou často spolupracovala při výrobě drátovaných výrobků, našla přesně 1 korkový špunt!
Společně s přáteli vyrobili sodové bonbóny a odpálily 1. octovou raketu na zahrádce cukrárny z květináče. Při 2. pokusu se raketě nechtělo letět! Pěna ze sody a octa už v PETce klesla a dospělí byli netrpěliví, stejně jako bývají děti, a vyzývali vedoucí debrujárů, aby s tím něco udělala. Jako obvykle se nechala vyhecovat a plížila se k PETce, se kterou zatřepala – co se asi stalo?? Explodovala jí v ruce, jako nejednou (a určitě ne naposledy).
Příště si rozdali nafukovací balónky a špejle. Balónky nafoukli a snažili se je propíchnout tak, aby nepraskly a pak co největším počtem špejlí, dokud se
balónek nevyfoukl.
Ve finále ještě debrujárka vyškemrala brčka od obsluhy cukrárny a přátelé si lehce vyrobili hudební nástroj – kyjovští debrujáři mu říkají brkátko (to bylo radosti!).
